aktinomykóza



Actinomycosis – chronicky probíhající onemocnění zvířat i lidí, projevující se specifickými hnisavými granulomy v měkkých i tvrdých tkání a jejich bujením. V roce 1877 byl izolován paprsčitě rozvětvený mikrob Actinomyces bovis. Onemocnění se vyskytuje sporadicky, pouze u skotu se nemoc vyskytuje dlouhodobě na určitém místě, bez tendence k šíření. Aktinomykózu způsobují dvě skupiny bakterií. První skupina obsahuje rod Actinomyces, což jsou grampozitivní mikroby, netvořící spory, v prostředí málo odolné. Ze zástupců této skupiny způsobuje např. Actinomyces bovis aktinomykózu kostí čelisti skotu. Druhá skupina zahrnuje rod Actinobacillus, tedy gramnegativní bakterie odolné ve vnějším prostředí. Druh Actinobacillus lignieresi se uplatňuje zejména u skotu, kde napadá měkké tkáně a způsobí tzv. dřevěný jazyk. Inkubační doba trvá týdny až měsíce. Onemocnění se dělí na formu krční, hrudní a břišní. Primárním místem, kudy můžou bakterie proniknout, je poraněná sliznice a tkáně. K onemocnění napomáhá i druhotná mikroflóra organismu. Při poranění v blízkosti zubních lůžek, popřípadě při výměně zubů infekce pronikne až do kosti. V místě průniku bakterií vznikne zánět a vytvoří se uzlík, v jehož středu se nachází původce ve tvaru tzv. drúz a dochází k jeho zvápenatění. Z tohoto primárního ložiska může vzniknout druhotné, které zhnisá, provalí se na povrch kůže a vznikne tak píštěl. Mízními cestami je patogen roznášen do plic a jater. U prasnic se může aktinomykóza objevit na mléčné žláze v důsledku poranění, která způsobují sající selata. Aktinomykóza u masožravců se lokalizuje převážně do oblasti dutiny ústní, popřípadě dýchacího ústrojí. Léčba bývá úspěšná zejména na počátku onemocnění. Nejlepší variantou léčby se jeví co nejdříve granulom rozříznout, vyplachovat jodovými preparáty a antibiotiky. Prevence se u tohoto onemocnění neprovádí.

Datum vytvoření: 1. 9. 2008
Datum aktualizace: 1. 9. 2008
Autor: -vc-

Odkazující hesla: Actinomyces.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: