Zénón z Eleje



Antické Řecko
*asi 490 – †430 př.n.l., řecký filozof; žák Parmenidův, jehož učení obhajoval svými aporiemi (aporiá neprostupná cesta, přeneseně obtížná otázka). Z 45 aporií se zachovalo 9, z jediného spisu Zénónova se zachovaly jen zlomky. Aporie útočí na Leukippovu a Anaxagorovu filozofii; ti vysvětlovali pohyb a mnohost světa z plurality příčin (atomy a prázdno u Leukippa, spermata a nús u Anaxagory). Zénón popíral možnost spolehnout se na smysly; myšlení (a pravá skutečnost) je v naprostém rozporu s vnímáním, bytí a myšlení jsou podle něho totožné. Aporie kladou proti sobě fakta smyslového vnímání a jejich nemyslitelnost. Tak je tomu v případě aporie "letící šíp stojí", kdy proti vnímání letu Zénón zdůrazňuje, že šíp musí být v každém okamžiku na určitém místě, a není tedy možné, aby byl současně na dvou místech; vždy je tedy v klidu. Pohyb není pak myslitelný. Má-li být myšlení pravdivé (a totožné s bytím), neexistuje pohyb. Antická věda si s aporiemi nevěděla rady. Aristoteles nazval Zénóna pro jeho důkazy sporem "vynálezcem dialektiky". Teprve G. W. F. Hegel byl schopen filozoficky pochopit, že pohyb sám je existujícím rozporem, jednotou kontinuity a diskontinuity. Zénón byl první, kdo položil otázku pojmové reprodukce pohybu; jeho úsilí odstranit rozpory z toho plynoucí přineslo podněty filozofu, logice i fyzice.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 3. 3. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: eleaté, rozpor.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: