Zdeněk Šeřík



Poezie
*21.9.1919 (Popelín) – †5.10.1984 (Praha), vlastním jménem František Novotný, český lyrický básník. Studoval obchodní akademii v Jindřichově hradci a v Soběslavi, pracoval jako účetní ve Studené na Moravě, po válce pokračoval ve studiu na osvětové škole v Praze (maturoval roku 1948) a poté na pražské filozofické fakultě (roku 1953 získal doktorský titul). Od roku 1953 žil v Praze, kde působil na ministerstvu kultury jako ústřední inspektor pro úseky osvěty a knihoven, od roku 1962 ve Státní knihovně ČSR jako tiskový referent a redaktor Zpravodaje Státní knihovny. Svou poezi, fejetony a recenze uveřejňoval v mnoha novinách a časopisech (Studentský časopis, Jeřáby, Zájmy Českomoravské vysočiny, Jiskra, Co nového, Lidové noviny, Rudé právo, Kulturní život, Květy, Literární noviny, Literární měsíčník). Ve své první básnické sbírce Veselé dívky (1938) se nechal inspirovat F.Halasem. K další intenzivní básnické tvorbě se vrátil až po třiceti letech, kdy vydal sedm básnických sbírek: Nepřetržitost (1970), Rovnováha křídel (1974), Tiché alarmy (1974), Rybničná země (1975), Zemědým (1977), Člověk větrolam (1981), S kým spává múza (1981). Šeříkovy básně se vyznačují výraznou rytmičností, lze v nich nalézt motivy sociální i politické, zejména protiválečné. Inspirovat se nechal také svou rodnou krajinou.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 19. 10. 2006
Autor: -red-

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: