žďáření

Jednoduchá příprava nové zemědělské půdy spálením lesního porostu; žďár byl po malých úpravách připraven k osetí. Výnosy v prvních letech byly vyšší než v trojpolní soustavě. Žďáření se mohlo uplatňovat (zřejmě spolu s přílohem) jen v dobách dostatku půdy, protože nová pole se rychle vyčerpávala a zaplevelila; po 2–3 letech využívání se půda 3–20 let nechávala ležet ladem. To vedlo k žďáření dalších ploch nebo k posunu osady (v neolitu se například předpokládá tzv. cyklické zemědělství).