zbraně chladné



Myslivost / Vojenství
Prostředky k boji, lovu nebo ke sportovním účelům, které jejich držitel ovládá svou svalovou silou a které slouží bekem, bodem nebo úderem. Nejstarší druh zbraní vůbec, jeho počátky sahají až do doby kamenné. Významný impuls k jejich rozvoji dalo používání bronzu a později železa, které společně se sociální diferenciací společnosti přispělo k tomu, že se zbraně chladné oddělily od pracovních nástrojů. Vrcholným obdobím jejich vývoje a použití bylo období starověku a epocha feudalismu až do 17. století. Ani zavedení palných zbraní a jejich masové rozšíření v 16. a 17. století nevyřadilo úplně z výzbroje zbraně chladné, jež si zachovávaly významné postavení ve výzbroji jezdectva a určitou úlohu ve výzbroji ostatních druhů vojsk až do 20. století. V současnosti zůstávají ve výzbroji pouze některé jejich typy, například útočný nůž. Zbraně chladné zahrnují širokou škálu rozmanitých druhů a typů. Podle způsobu použití se rozdělují na zbraně bodné (kopí, dýka), sečné (šavle) a úderné (palcát, kyj). Podle způsobu ovládání a nošení se dělí na zbraně dřevcové, kde zbraň má dlouhé ratiště (násadu) a k jejímu ovládáni potřebuje bojovník obě ruce (kopí, halapartna), a na zbraně pobočné (meč, šavle, sekera, dýka). Pobočné zbraně se dělí na dlouhé (meč, šavle, rapír) a na krátké (dýka, nůž). Některé zbraně nejde jednoznačně zařadit. Například bojová sekera je sice zbrani sečnou, ale má týl uzpůsobený k úderu, takže je i zbraní ůdernou. Dvojruční meč díky své velikosti a nutnosti ovládání oběma rukama není zbraní poboční. Zbraně chladné, zvláště některé z nich (kopí, meč), měly v historii výrazný charakter znaku společenské nadřazenosti. To se odrazilo i v jejich úpravě a výzdobě.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 22. 9. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: těžkooděnec.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: