výpar vody

Přestup vodní páry do atmosféry odtrháváním rychle se pohybujících molekul H₂0 z povrchu vody, sněhu, ledu, vlhké půdy a kapek či krystalů oblaků a srážkových elementů v atmosféře; takto se uvolní ty molekuly, jejichž rychlost (a tudíž i energie) je dostatečná k překonání vazebných sil mezi molekulami. Výpar vody roste s teplotou; ve skutečnosti je rozdílem dvou toků molekul, odtrhávajících se od vypařovacího povrchu a vracejících se k němu. Při nasycení vzduchu vodní párou výpar ustává (oba toky molekul jsou v rovnováze). Maximální možný výpar vody při dané teplotě (do naprosto suchého vzduchu) se nazývá potenciální výpar nebo výparnost. Výpar vodyje důležitou složkou vodní bilance, tedy koloběhu vody.