vótum

[Latina], v náboženství slib učiněný bohu v případě, že se dotyčné osobě splnila prosba, s níž se k bohu (bohorodičce, světci) obrátila; náboženská přísaha. Příkladem kolektivního vóta jsou slavnosti konané jako děkovný akt za záchranu určitého společenství před pohromou či neštěstím. – Od vóta odvozen název votivní předmět, jehož prostředniolvím se lidé dovolávali pomoci ze strany božských sil. Ve starém Římě slibovali božstvu odměnu za splněné přání buď soukromě (vota privata), nebo ve řejně (vota publica), šlo-li o záležitosti státní. V křesťanství mají votivní předměty obvykle podobu uměleckých děl (obrazy, plastiky, architektonická díla) zaslíbených Bohu prostřednictvím církve.