vlastnictví



Historická určitá společenská forma přivlastňování materiálních statků, především výrobních prostředků, skupinami, třídami, státy nebo jednotlivci. Hlavním obsahem vlastnictví jsou vždy vztahy lidí v procesu materiální výroby; ty tvoří základ výrobních vztahů, výrobními vztahy pak podmiňují společenské poměry té které formace. Vlastnictví vystupuje proto jako základní ekonomická kategorie. Závisí na stupni vývoje výrobních sil, jehož historické určité formy se utvářejí v rámci každého způsobu výroby jako takové vztahy mezi lidmi, které odpovídají danému způsobu výroby. Vlastnické vztahy se odrážejí v nadstavbě, především v právu, jež zakotvuje v zákonech reálnou moc osob, skupin a tříd disponovat hmotnými statky nebo výkony. Právní vlastnictví (dominium) spočívá zejména v právu vlastníka věc užívat, držet ji (držba) a věcí disponovat v souladu s normami dané společnosti. To zahrnuje i právo požadovat její vydání na tom, kdo ji neprávem zadržuje, a bránit se proti jiným neoprávněným zásahům. V souladu s tím mají ostatní subjekty povinnost nerušit vlastníka v jeho právech. Vlastnické vztahy jsou v třídní společnosti vztahy třídními. Jako společensko historická instituce prochází vlastnictví řadou etap, v nichž vystupují dva nejzákladnější typy vlastnictví, soukromé a společenské. Soukromé vlastnictví se stává bezprostřední příčinou rozdělení společnosti na antagonistické třídy. Prochází řadou vzestupných stadií v třídně antagonistických formacích, v kapitalismu dosahuje vrcholného rozvoje. společenské vlastnictví se vytváří nejprve v podmínkách krajně nízkého rozvoje výrobních sil jako kolektivní vlastnictví občin prvobytné společnosti.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 9. 8. 2006
Autor: -red-

Reklama: