Vitorazsko



[Podle Vitoraze, německy Weitra, v Dolních Rakousích], historické území v oblasti horního povodí Lužnice; původně řídce osídlené slovanským obyvatelstvem (do 9. století snad samostatný kmen), tvořilo nárazníkové pásmo mezi českým státem a římsko německou říší (církevně patřilo k pasovské diecézi, politicky podřízeno Přemyslovcům); od 12. století pronikali do Vitorazska němečtí kolonisté z Bavorska a z Rakouska, roku 1186 udělil Vitorazsku kníže Bedřich v léno Kuenringům, v roce 1296 je ovládli Habsburkové; lenní vztah k český králi během 13. století zanikl. O opětovné získání Vitorazska se neúspěšně pokusil Jan Lucemburský. Nepatrný zbytek českého obyvatelstva se udržel až do novověku. Do roku 1919 bylo Vitorazsko součástí země Dolní Rakousy; na základě Saintgermainské mírové smlouvy byla jeho západní část včetně předměstí Gmündu s významnou železniční křižovatkou (České Velenice) připojena k České republice.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 19. 7. 2006
Autor: -red-

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: