víra

Postoj vyjadřující na rozdíl od vědění více či méně oprávněnou důvěru, očekávání nebo předpoklad; specifický vztah ke skutečným či pomyslným objektům a jevům a jemu odpovídající (z něho vyplývající) duchovní stav, vyznačující se přijímáním hodnověrnosti a pravdivosti těchto entit bez teoretického a praktického dokazování (ověřování); psychologický fenomén založen na citovém oddání se určité ideji, jejíž subjektivní významnost vyplývá ze zaměření člověka a jeho hodnotové orientace. Bezvýhradné, celou osobnost pronikající oddání se určité myšlence, jež přesahuje meze pouhé důvěřivosti apriorně jednoznačným vyloučením rozpornosti mezi objektivní realitou a představou. Víra je v součinnosti s nadějí z psychologického hlediska jedním z nejvýraznějších a nejkompaktnějších motivátorů, vyznačující se silným emocionálním nábojem a sugestivitou, která může přecházet v autosugesci. Víra jako neotřesitelné přesvědčení o správnosti a pravdivosti subjektivně nazírané ideje bývá někdy vymezována obrazem „stále kladné skutečnosti“ (real assent), jež může být důsledkem jak opakované ověřenosti (osvědčení), tak nedostatku argumentační jistoty.