Vilém Závada



*22.5.1905- †30.11.1982, český básník. Jeho poezie byla od počátku plná hořké skepse a citlivě reagovala na rozpory doby a její nejistotu. (Panychida, Siréna). V době ohrožení národa fašismem našel jistotu v rodném Ostravsku a v pocitu lidské solidarity (Cesta pěšky, Hradní věž). V poválečné tvorbě, usilující o básnické vyjádření velkých sociálních proměn (Povstání z mrtvých) a o novou úlohu poezie v nich (Město světla, Polní kvítí, Jeden život, Na prahu, Živote, díky), nalezl Závada osobitý tón ve výrazovém oproštění, s nímž opětovně vyslovuje potřebu důvěry sbližující lidi. Autor knih veršů pro děti (Jdou vojáci, jdou, U maminky a tatínka), studií a vzpomínek (Krajina a lidé mého srdce). Překládal poezii (výbor Vtisknout své znamení).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 19. 10. 2005
Autor: -red-

Odkazující hesla: Boris Abramovič Sluckij, česká literatura.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: