velkostatek

V epoše feudalismu držba půdy s osedlými zemědělci, jejichž ekonomický a právní vztah k vlastníku velkostatku měl povahu poddanství. Feudální velkostatek nebyl jen výrobní zemědělský celkem, ale i politicko správní a soudní jednotkou (patrimoniální soustava). Menší rozptýlené celky tvořily statky (panství), jejich souhrnem byl velkostatky. Hlavními vlastníky velkostatků byli po celou epochu feudální panovník, šlechta a církev, v některých zemích i města (v českých zemích od 15. století). Vlastnický podíl feudální třídy se v průběhu historického vývoje měnil, velikost pozemkového vlastnictví určovala postavení vlastníků. Feudální velkostatek zanikl ve většině evropských zemích od konce 18. do 2. poloviny 19. století (ve Francii za francouzské revoluce konce 18. století v Rakousko-Uhersku roku 1848, v Rusku roku 1861). Přechod od feudalismu ke kapitalismu byl podle specifických podmínek jednotlivých zemí provázen buď likvidací feudálních velkostatků revolucí a rozdělením jejich půdy rolníkům (farmářům) a zčásti i statkářům (Francie), nebo postupnou přeměnou feudálního velkostatku ve velkostatek kapitalistický při zachováni řady feudálních přežitků (tzv. pruská cesta, typická zvláště pro Prusko, Rakousko-Uhersko a Rusko). Velkostatek vyrábí pro trh k dosažení zisku, přičemž používá práce zemědělských dělníků či práce drobných rolníků za pronájem části půdy nebo za zapůjčení potahů, strojů ap. Velkostatek je obhospodařován bud přímo vlastníkem pudy – velkostatkářem, nebo nájemcem, výrobu zpravidla organizuje správce velkostatku.