science fiction

[Sajens fikšn, anglicky vědecká beletrie; název v tomto smyslu poprvé použil americký nakladatel H. Gernsback, *1884–†1967], sci-fi, s-f, scifi, SF, vědeckofantastická literatura, vědecká fantastika – součást krásné literatury charakterizovaná využitím a extrapolací stávajících poznatků vědy a techniky, k vytváření situací odehrávajících se (na rozdíl od čistě fantastické literatury) v reálném světě, často v budoucnosti a mimo sféru současného dosahu lidstva (vesmír). Přes orientaci na události pouze hypotetické je však výpověď pokrokové sci-fi účinná a konkrétní, týká se problémů dneška, člověka současnosti. Za prvního autora sci-fi v dnešním slova smyslu lze pokládat M. W. Shelley (Frankenstein čili Moderní Prométheus). Žánr konstituovali v 2. polovině 19. století J. Verne a H. G. Wells, na něj bezprostředně navázali například K. Čapek a A. L. Huxley. Ve svébytný žánr se sci-fi vyvinula ve 20. a 30. letech 20. století, významný impuls jí po 2. světové válce dodaly objev jaderné energie a kosmické lety (R. Bradbury, S. Lem, C. D. Simak – *1904, R. A. Heinlein – *1907, J. Wyndham *1903–†1969, R. Merle, v České republice J. Nesvadba, L. Souček, O. Neff, J. Veis, Z. Volný, *1946). Prvky sci-fi využívali i nejvýznamnější světoví spisovatelé (A. France, H. Hesse, W. G. Golding, R. Kipling, H. Martinson ). Od 50. let sci-fi proniká i mezi ostatní umělecké formy (film 2001: vesmírná odysea S. Kubricka, opera Aniara K.-B. Blomdahla, obrazy kosmonauta A. A. Leonova).