věc

Předmět materiálního světa; fakt, jev, událost, situace, poměry; téma, obsah hovoru, zkoumání, cíl úsilí, boje; obsah činnosti, práce; relativně stabilní, materiální nebo ideální soustava kvalit. – Ve vývoji poznání a kultury jeden z nejmnohoznačnějších výrazů. V běžné řeči obvykle totéž, co předmět, objekt. Jak v hovorovém jazyce, tak ve filozofii a speciálních vědách se v průběhu vývoje výraz věc měnil. V mechanickém materialismu se lze setkat se ztotožněním věci a tělesa charakterizovaného geometrickým tvarem, určitým prostorem, obecnými a jedinečnými rysy. Hlavním problémem byla otázka hranic věci, její identity, problém, kdy je věc ještě sama sebou a kdy se již mění v něco jiného. Moderní fyzika ukázala, že třída materiálních objektů je nesrovnatelně širší než třída těles. Tak elektromagnetické pole je ve filozofickém smyslu nepochybně materiální věcí, není však tělesem, nemá žádnou geometrickou individualitu. Pojem věc se též užívá v logice, například individuální proměnná znamená ve formální logice ideální věc (nikoliv však těleso). Prostřednictvím svých vlastností se věc vztahuje k jiným věcem, ale také naopak změněné vztahy věci se odrážejí ve změně jejich vlastností. Kvalita věci, která je více než její jednotlivá vlastnost, určuje její charakter. Věc se mění v něco jiného, jestliže se v důsledku kvantitativních změn změnila její kvalita. Zvláštní místo zaujímá pojem věci a zvěcnění (reifikace) v politalský ekonomii. Ekonomická analýza odhalila v rozšířené zbožní výrobě v procesy zvěcňování, tj. převracení vztahů mezi lidmi ve věcné a zvěcnělé formy. – Zásadně mají věci nekonečně mnoho vlastností a jsou stavěny do nekonečného množství vzájemných vztahů; vědecké poznání by se stalo nemožným, kdyby se nesoustřeďovalo na podstatné vlastnosti a podstatné vztahy a neprocházelo od zachycování a popisu vnějších projevů věci k její podstatě, od podstaty méně hluboké k hlubší a obecnější.