újezd

Ve starém českém právu území, které bylo předmětem směny; aby byla právoplatná, muselo dojít za přítomnosti četných svědků k obejití či objetí hranic újezdu, které byly označeny různými značkami (mezní kameny); újezd obsahoval všechny druhy půd a sídel (vesnice, dvory, lesy, pole); jako pevná územní jednotka se stal základem panství.