turkmenské výtvarné umění



Od 2.-4. století vycházelo z helénistických principů, místních tradic a severoindických buddhistických prvků, zejména v palácové a chrámové architektuře (Maty), v terakotové figurální plastice se stylizovanými rostlinnými a zvířecími motivy a v toreutice. V 6. století v souvislosti s upevňováním feudalismu se rozvíjela zejména cihlová pevnostní a klášterní architektura. Od 8. století s rozšířením islámu a zvláště v 11.-12. století za Seldžuků se vytvářel zvláštní styl městské a pevnostní architektury (Šáhristán, Rábád) a typ centrálních kopulových staveb na kvadratickém půdorysu (zvláště náhrobní architektury) s fajánsovými a kamennými reliéfními obklady (mauzoleum sultána Sandžará v Chorásánu). Po mongolském období se v 15.-16. století vytvářela nová syntéza architektury s polychromovanou výzdobou (mešita v Anau s figurální mozaikou), dominovalo monumentální umění, keramika a toreutika s geometrickým ornamentem, rozvíjela se textilní produkce (koberce s rostlinnými a zoomorfními vzory). Později se rozvíjí zejména urbanismus, městská a průmyslová architektura (Mary), vycházející ze syntézy moderní architektury s domácími tradičními formami a materiály. Kromě architektury reprezentuje současné turkmenské výtvarné umění zejména malířství a grafika (M. Mamedov, *1941, K. Bekmuradov, *1934), sochařství (K. Jaramedov, *1941). Mimořádného rozvoje dosahuje umělecké řemeslo, zejména tkaní koberců s figurálními kompozicemi podle kanónů předních turkmenských umělců, a v několika centrech produkce keramiky.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 19. 3. 2007
Autor: -red-

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: