Tomáš ze Štítného



Literatura
*asi 1333 – †před 1449, český spisovatel a Iaický nábožensko-filozofický myslitel. Jeden z tvůrců české naučné didaktické prózy předhusitského období. Pocházel pravděpodobně ze zchudlého zemanského rodu. Byl mezi prvními žáky nově zřízené Karlovy univerzity (gradu však nedosáhl); v té době na něho působil zejména M. Vojtěch Raňkův z Ježova a dále církevní svatoviktorská mystika. Zprvu hospodařil na své tvrzi v Štítném v jižních Čechách. Od roku 1381 žil trvale v Praze ve styku s představiteli reformního hnutí, s nimiž jej spojovalo sociálně kritické zaměření (považoval se za žáka J. Milíče z Kroměříže). Náleží mezi předchůdce Rusovy. Jeho dílo, určené původně pro poučení a výchovu vlastních pěti dětí a mající proto formu dialogu otce s dětmi, nabylo širšího významu. Štítný v něm vystupuje jako svým způsobem originální myslitel, bystrý analytik společenského života a velký mistr českého jazyka. Jeho myšlení se sice pohybuje v rámci ortodoxního církevního světového názoru, podává scholastickou metafyziku, noetiku, etiku a psychologii, avšak jeho filozofická metoda je co možná racionální, vychází z přesvědčení, že náboženské pravdy nemusí být předmětem slepé víry, že k ním lze dospět i rozumovým zkoumáním, že rozumu je dostupné veškeré poznání. Štítný tak pomáhal vytvářet předpoklady pro postupnou emancipaci filozofie z područí teologického myšlení. Jeho kritika společenských poměrů doby je prodchnuta demokratiekým cítěním: zastval se utlačovaných a kritizoval způsob života a morálku vyšších tříd. Vycházel sice z vrcholné katolické scholastiky, avšak opíral se více o augustiniánské náboženské myšlení, bližší pozdější reformaci. Důraz na opravdovost křesfanské praxe, jednoty učení a života, výklad teologických otázek v národním jazyce (což bylo tehdy neobvyklé), snaha o laicizaci vzdělanosti a vynikající styl spojují Štítného s novověkým myšlením a kulturou. Zasloužil se o vytváření české filozofické a teologické terminologie. Jeho díla, především traktáty Řeči besední a Knížky šestery o obecných věcech křesťanských, patří mezi vrcholy kulturního snažení předhusitské doby. Volně přetlumočil též některá díla Huga (†1137) a Richarda de Saint-Victor, duchovní román Barlaam a Joasaf, Jacoba D. Cessolis Knížka o hře šachové a další. Svou sociální kritikou působil na P. Chelčického; čeští herbartovci v něm spatřovali předchůdce své estetiky. Intenzívní vědecký a národní zájem o Štítného se datuje od dob národního obrození (J. Bohrovaký, J. Jangmann, F. Palacký, F. L. Čelekovský, K. J. Erhen, později J. Gehauer a F. Trávníček).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 10. 10. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Karel Jaromír Erben.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: