tesák

Chladná poboční sečná zbraň s jednobřitou čepelí. Objevil se na přelomu 13. a 14. století jako zbraň používaná především nižšími sociálními vrstvami. Doložen však i ve výzbroji těžkooděných jezdců. Měl robustní čepel většinou přímou, někdy však i lehce obloukovitě vydutou. Charakter zbraně ztratil v průběhu 16. století. Od počátku byl tesák i pracovním nástrojem a uplatňoval se zejména při lovu. Tuto funkci si uchoval také v novověku, kdy se lovecké tesáky staly v některých státech součástí stejnokroje zaměstnanců státních lesních hospodářství. Mezi lovecké tesáky dnes patří i některé speciální nástroje určené k porcování a sekání ulovené zvěře. Koncem 18. století byly tesáky opět zařazeny do vojenské výzbroje, zvláště u dělostřeleckých a ženijních jednotek (do začátku 20. století). Mívaly jednosečné čepele, jejichž břit byl opatřen pilovými zuby.