teorie ligandového pole

Teorie popisující vazebné poměry v koordinační sféře komplexních částic, a tak vysvětlující jejich vlastnosti, například magnetické či spektrální. Nejjednodušší formou teorie ligandového pole je teorie krystalového pole, která popisuje chování orbitalů d centrálního kationtu přechodového kovu na základě elektrostatického modelu: na centrální kation působí záporný náboj ligandů a původně degenerované orbitaly d se rozštěpují v závislosti na symetrii koordinační sféry. U oktaedrické se rozštěpí pět orbitalů na dva s vyšší a tři s nižší energií. Rozdíl těchto energií se nazývá síla krystalového pole. Má-li centrální kation 4–7 elektronů d, vznikají podle této síly rozdělené orbitaly: nízkospinové, například [Co(NH₃)₆]³⁺, nebo vysakospinové komplexy, například [Co(H₂O)₆]²⁺.