teorie



[řečtina], komplex názorů, představ a myšlenek zaměřených na vysvětlení nějakého jevu; v užším smyslu nejrozvinutější forma vědeckého poznání, podávající systematický, zobecněný obraz o zákonitostech a podstatných souvislostech té oblasti skutečnosti, která je jejím předmětem. Od praxe se teorie liší tím, že představuje ideální reprodukci objektivní reality, je však s praxí spojena organicky jako se svým základem, zdrojem a cílem. Od hypotézy se teorie odlišuje tím, že je prověřena praxí. Struktura rozvinuté teorie zahrnuje na empirické úrovni přesně zjištěná fakta, jako teoretická východiska soubor principů, zákonů, postulátů, axiomat ap., které popisují daný objekt v idealizované podobě, dále logické postupy vyvozování a důkazů a konečně souhrn teoretických závěrů. Stručně je možno rozdělit zejména přírodovědné teorie na formální kalkul (rovnice, pravidla) a věcnou interpretaci (kategorie, principy, zákony). Jednota obsahových a formálních aspektů působí jako jeden ze zdrojů vývoje teorie. Teorie však nelze ztotožňovat s pojmem vědy, v řadě vědních oborů převládá empirická úroveň poznáni. Přírodovědní i společenskovědní teorie jsou historickým produktem, podmiňuje je daná dějinná situace, dosažená úroveň výroby, techniky a experimentálního bádáni.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 25. 10. 2002
Autor: -red-

Odkazující hesla: myšlení a jazyk, věda.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: