teodicea

[Teodycea, řečtina], ospravedlňování boha, název nábožensko-filozofických traktátů snažících se uvést v soulad hluboký rozpor mezi vírou v dobrotivého a zároveň všemohoucího boha s nepopiratelnou existencí zla a nespravedlnosti ve světě. V 17. a 18. století vzniklo z teodicejí celé odvětví nábožensko-filozofické literatury, nejznámější teodiceu Leibnizovu (který je zároveň autorem termínu) kritizoval Voltaire v románu Candide. Dosud se užívá hlavně u katolických myslitelů argument, jako by zlo nemělo plnou realitu, ale bylo jen „zbaveností“ (privatio) dobra. – V současnosti jsou teodiceje spojeny s termíny antropodicea (ospravedlňování člověka) a demodicea (ospravedlňování určitého národa či etnika a jeho duchovní kultury) v rámci koncepce teologického systému, přizpůsobovaného požadavkům společenskohistorických podmínek.