technika

[Řečtina], souhrn historicky se rozvíjejících lidských činností, praktických postupů a výrobních prostředků – nástrojů, strojů a zařízení, včetně způsobů jejich použití, zvláště na aplikaci vědních, zejména přírodovědných poznatků; pomocí techniky ovládá člověk za součinnosti svých fyzických a duševních sil přírodní síly, využivá přírodní bohatství, produkuje výrobky, přeměňuje energii. V širším smyslu se technikou rozumějí způsoby a metody činnosti i v oblastech nevýrobních, například v umění, vědě, sportu nebo zdravotnictví. Někdy se slovem technika označuje pouze souhrn materiálních věcí, jež člověk užívá při cílevědomé činností k plánované změně předmětu. Technika spolu s lidmi, kteří ji vytvářejí a uvádějí v činnost, tvoří podstatnou a vysoce dynamickou součást výrobních sil té které společnosti; technika poukazuje vždy na určité výrobní vztahy, za nichž se pracuje a vyrábí a které vytvářejí materiální základnu té které společnosti. Využíváním techniky se člověk osvobozuje od namáhavé fyzické práce, zčásti i od některých duševních a řídících činností, a tak se uvolňují jeho tvůrčí síly. Smyslem techniky je úplné nebo částečné nahrazení výrobních funkcí člověka, podstatné ulehčení jeho práce při současném zvyšování její produktivity. Technika využívá výsledky vědeckého bádání ve prospěch lidstva, umožňuje člověku překonávat překážky kladené mu přírodou, vytváří bohatství společnosti a vede lidstvo k vyššímu stupni hmotného blahobytu i kultury. Technika se vyvíjí úměrně s vývojem lidské společnosti, zpětně na něj působí, a tak se podílí na přetvářeni lidské společnosti. Technika ve svém vývoji prošla mnoha stupni, charakterizovanými především stavem výrobních prostředků a způsobem jejich využívání. Vývoj techniky probíhá v současnosti ve znamení přechodu od mechanizace k automatizaci celých výrobních procesů, která se stává nejdůležitějším zdrojem růstu produktivity práce a je jedním ze základních ukazatelů technické, hospodářské a civilizační vyspělosti země.