tamilská literatura



Literatura
Novoindická literatura s nejtarší tradicí, psaná tamilštinou. Rozvíjela se na území dnešního Tamilnádu a na Srí Lance. Nejstarším zachovaným dílem je Tolkáppijam, kompendium gramatiky, poetiky a sociologie ve verších, které zakotvilo základní principy literární tvorby. Je připisováno mudrci Tolkáppijanátovi (asi 3. až 1. století př.n.l.). V tzv. sangamovém období (1. až 4. století př.n.l.) se zformovala lyrická poezie. Sbírky Ettuttogei (Osm antologií) a Pattuppáttu (Deset zpěvů) převážně se světskou milostnou, válečnou a oslavnou tematikou. Epika pronikala do tamilské literatury s rozšířením kulturního vlivu džinismu (Ilangóvadigal, Píseň o klenotu) a buddhismu (Čáttanár, 5. nebo 7. století, Manimégalej), rovněž didaktická poezie (Valluvar, TirukkuralPosvátný kural). Ve středním (klasickém) období se zrodila náboženská poezie bhaktického hnutí. V lyrice vynikli zvl. Appar a Mánikkavásagar, epika vyvrcholila v díle Tiruttakkadévarově (DžívakasindámaniDrahokam myšlenek Džívakových, 10. století) a Kambanově. Ve 12. až 17. století převládaly v tamilské literatuře příběhy spojené s kulty bohů Šivy a Višnua, tzv. purány. Souběžně byla pěstována odborná literatura, gramatiky (Nannúl, 12. století) a filozofické traktáty. V poezii vynikli zejména jazykovými a formálními kvalitami epik Džajankondár a Tájumánavar (18. století). Základ prozaické tradice položil C. G. Beschi Příběhy mistra Paramárty. Britská kolonizace v 19. století podnítila rozkvět osvícenství a nacionalistické tendence. V literatuře došlo k rozvoji žurnalistiky a prózy (S. Pillai, *1826–†1889) ovlivněné západoevropskými vzory (S. Aijar) a návrat k nejlepším tradicím bhaktické poezie (P. S. Rámalinga, *1823–†1874) ovlivnily nástup moderní tamilské literatury, jejímž hlavním představitelem byl S. Báradi. Ve 20. století sílela společenská angažovanost ve jménu boje proti kolonialismu, tamilská literatura se obohacuje zejména o různé prozaické formy: román historický (Kalki, *1899–†1954), psychologický (L. S. Rámámirtan, Ahilan) a společenský (M. Varadarádžan), povídku (Pudumeippittan, Džánakiráman, D. Džejákándan). Rozvoj dramatu a literární kritiky (Tiru. Vi. Ka.). Moderní poezie se vyznačuje zejména výrazným společenským akcentem (Báradidásan).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 7. 6. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: novoindické literatury.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: