systémovost

Metodologická zásada analýzy a konstruování objekty moderní vědy jako systémů. Zásada systémovosti se užívá při zkoumání složitých vyvíjejících se objektů, zpravidla samostatně se organizujících systémů biologických, sociálních aj. Pro pochopení systémovosti má velký význam metoda postupu od abstraktního ke konkrétnímu. Při systémovém výzkumu se analyzovaný objekt posuzuje jako určitá množina prvků, jejichž vzájemné sepětí podmiňuje celkové vlastnosti systému. Hlavní důraz se klade na zjištění veškeré mnohotvárnosti vazeb a vztahů jak uvnitř zkoumaného objektu, tak i v jeho vzájemných vztazích k okolnímu prostředí. V 2. polovině 20. století dochází k dalšímu zpřesňování systémových metod výzkumu, k detailnímu vymezování filozofických základů systémového přístupu k objektům, k dalšímu rozpracování logických a metodologických zásad systémového zkoumání, k rozvíjení obecné teorie systému.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 22. 10. 2007
Autor: -red-