symbolická komunikace

sociologie. forma dorozumívání mezi lidmi, přenos informací ve společnosti prostřednictvím symbolů, tj. názorných produktů myšlení, jež jsou vlastní lidské kultuře. Komunikace může probíhat buď specializovanou formou – prostřednictvím jazyka (mluveného i psaného) či jiných znakových soustav, nebo více či méně formou symbolická komunikace v procesech jakékoli činnosti nebo styku lidí. Specifických rysů nabývá symbolická komunikace v literatuře a umění, ve vědě a v politice. Umění vyjadřovací prostředky mají formu esoterických obrazů, jejichž smysl a význam daleko překračují zobrazený objekt. Věda (například chemie nebo matematika logika) zavádí symboly s určitým, pokud možno jednoznačným významem. Sémiotika, zabývající se studiem znakových soustav, řadí symboly užívané ve vědě mezi druh znaků. Politické symboly vyjadřují, zastupují a reprezentují určitý ideově politického obsah, například srp a kladivo ideu dělnickorolnického svazku. Symboly, jež spolu s funkcí přenosu informací slouží k dorozumívání mezi lidmi, působí i emocionálně a podněcují k činnosti; jsou to produkty historického společenského vývoje. Mohou obsahovat i prvky odrazu, avšak jejich význam je určován v rámci dané společnosti a její kultury.