strojírenství

Komplex průmyslových oborů vyrábějících stroje, zařízení, výrobní celky a nářadí pro všechna odvětví hospodářství i spotřební předměty. Vlastní strojírenská výroba je zaměřena převážně na kovové výrobky, části a mechanismy zpracovávané strojírenskými procesy (tvářením, obráběním, svařováním) a na montáž a kompletaci celků a zařízení, obsahujících i části a příslušenství vyráběné jinými průmyslovými obory. Strojírenství tvoří materiální základnu technické vybavenosti veškerého národního hospodářství. Na jeho úrovni závisí v rozhodující míře produktivita hospodářství, technický pokrok, obranyschopnost země i životní úroveň. Strojírenství se vyvíjelo z původní manufakturní výroby od 18. století. Přechod od manufakturní výroby k průmyslové velkovýrobě pomocí strojů se stal základem procesu průmyslové revoluce. První zemí s rozvinutou strojírenskou velkovýrobou byla Velká Británie, od poloviny 19. století došlo k prudkému rozvoji strojírenství též v Německu a o něco později i v USA. V českých zemích si rozvinutý textilní průmysl vynutil i vznik průmyslu strojírenského, jenž se postupně rozšířil i na výrobu strojů parních, obráběcích a zařízení pro potravinářský průmysl, doly a hutě i na výrobu zbraní (Plzeň, Vítkovice). V letech 1918–39 se strojírenství stalo hlavním odvětvím československého hospodářství a výrazně se prosazovalo při československém exportu. Efektivnost strojírenské výroby je podmíněna koncentrací výroby a její specializací, umožněnou účinnou dělbou práce a kooperací v mezinárodním měřítku.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 16. 11. 2000
Autor: -red-

Reklama: