strach



Krátkodobá emoce či trvalejší pocit člověka vyvolaný skutečným nebo fiktivním nebezpečím, intenzívní nepříjemný prožitek nejistoty a tísně pociťovaný v situaci, která je chápána jako nebezpečná, jeden z nejsilnějších motivačních zdroju (tendencí, faktorů, sil), společný člověku i vyšším živočichům. Z psychologického hlediska je strach jednou ze základních emocionálních kvalit spočívající ve vědomé reakci na očekávání změny k horšímu. Je citovou složkou prožívání úzce spjatou s pocity nejistoty a bázně, doprovázenou různými fyziologickými reakcemi (změny ve funkci kardiovaskulárního systému, endokrinní činnosti). Jako fylogeneticky determinovaný relikt sebezáchovných tendencí organismu má strach vlastní genezi, jež modifikuje i některé jeho formy: stupňováním strachu dochází ke vzniku afektu, nadměrným prodlužováním (protrahováním) strachu se aktivuje úzkost, vyvolávající často agresi ("obrana útokem"). Patologická forma strachu vystupuje nejčastěji v podobě fobií, stupňovaný afekt strachu na úrovni skupinového (davového) chování se označuje jako panika. Z hlediska ontogenetického základu předpokládá strach existenci podmíněného reflexu, tj. aktivní spojení mezi nepříjemným (ohrožujícím) zážitkem a jeho signálem (například bolestivým podnětem). Jako nejzákladnější motivující faktor biopsychického charakteru má strach svou projekční plochu v představování a myšlení, kde se často objevuje ve velmi komplikovaných podobách (vzniká uplatnění obranných mechanismů člověka, více či méně dlouhodobá distorze myšlení vyvolaná úzkostí), stejně jako ve snech a snových texturách (tvořivá inspirace směrovaná nevědomou projekcí strachu). Projevy strachu v různých podobách od pocitu nejistoty až po vyhrocené stavy hrůzy a paniky, zachvacují celé skupinky, vrstvy a masy lidí. Vědecky se zabývá studiem těchto projevů sociální psychologie. Zatímco u jednotlivce, zejména izolovaného, mohou vznikat pocity bezpředmětného strachu a úzkosti, jež se pak stávají východiskem úvah subjektivistických filozofů typu S.Kierkegaarda nebo M.Heideggera, kteří považují strach za jeden ze základních atributů lidské existence, masové pocity strachu reagují zpravidla na reálná sociální fakta útlaku a bezpráví, na hrozbu nezaměstnanosti nebo války, na chronickou existenční nejistotu a jiná ohrožení. Nálady strachu, nejistoty a beznaděje sílí v obdobích velkých sociálních otřesů, hospodářských a společenských krizí a dějinných katastrof. Společensky působí emoce strachu negativně, pokud ochromuje aktivitu člověka nebo dezorganizuje racionální jednání. Pokud se však strach včleňuje do motivačních struktur, které podněcují k záchraně hodnot a odstraňování příčin jejich ohrožení, vystupuje strach jako činitel společensky konstruktivní. To platí v nejvyšší míře o obavách o osud lidstva, ohrožovaného jadernou nebo ekologickou katastrofou.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 18. 1. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: nenávist.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: