stipulace

[Stypulace, latina], ujednání, úmluva, vlastně formální dotaz a s ním spojené vyžádání slibu. V římském právu nejužívanější smluvní forma mezi přítomnými stranami, záležející v ústní otázce věřitelově (stipulátor) a s ní shodné odpovědi dlužníkově (promissor). Později stačil jakkoli projevený souhlas stran. O ústní smlouvě byla ve východní části římské říše spisována listina (tzv. cautio).