staroseverská literatura



Souhrn nejstarších památek norské a islandské středověké literatury (tzv. noronní, tj. západoseverské) od začátku literární tvorby do konce 14. století, dochované převážně na Islandu, osídleném Nory. Nejstarší jsou pohanské mytologické a hrdinské eddické písně (viz též Edda) původu hlavně norského a poezie skaldů norských (od začátku 9. století) a islandských (od pol. 10. století, nejznámější Egil Skallagrímsson), o jejichž poetice pojednává Edda (mladší) Snorriho Sturlusona. Po přijetí křesťanství byla od 12. století překládána a vznikala i původní náboženská literatura (legendy, písně o sv. Ólafovi, islandská Lilie, norská Píseň o snu), prozaická přepracování rytířské epiky (Tristran a Isolda, Parcifal), na Islandu rytířské ságy, v Norsku didaktické Královské zrcadlo. Historická literatura v Norsku byla psána hlavně v latině (anonymní Historia NorwegiaeDějiny Norska, 13. století), na Islandu v národním jazyce (Ari Thórgilsson: ÍslendingabókKniha o Islanďanech, 12. století). Na Islandu se od 12. století vyvinul svébytný žánr – ságy. V Norsku, stejně jako v Dánsku, ve Švédsku a na Faerských ostrovech, došly v 13.-14. století obliby taneční balady (nejznámější dánská Písně o královně Dagmar). Islandskou obdobou byly rimur, přejímající skaldská metra.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 22. 8. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: islandská literatura, norská literatura.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: