stárnutí
Zákonitá složka vývoje každého živého organismu, u člověka charakterizovaná především úbytkem fyzické zdatnosti (funkčních rezerv), zhoršenou adaptabilitou, atrofií tkání, kumulací poruch vztažených na celý organismus i na jeho základní buněčné struktury a funkce (nukleové kyseliny, proteosyntéza, membrány). Souhrnně se stárnutí označuje jako tzv. involuce organismu. Stárnutí je proces kontinuální, jehož důsledky se u člověka začínají projevovat například v extrémní zátěži již po třicátém roce života. Stárnutí je individuální a asynchronní (různé orgány a systémy stárnou různě rychle). Příčinou stárnutí je pravděpodobně charakter genetické informace v buněčných jádrech včetně limitované schopnosti dělení buněk i schopnosti odstraňovat chyby vzniklé při výstavbě a autoregulaci organismu a dále působení vnějšího prostředí, například genové mutace, změny makromolekul. K projevům zákonitého stárnutí patří rovněž projevy a důsledky různých chorob (ateroskleróza, artróza). V psychické oblasti bývají průvodním znakem stárnutí tzv. involuční (zánikové) deprese, které jsou na rozdíl od jiných druhů depresí pokládány za víceméně přirozenou součást určitého vývojového stadia. Věda o lidském stárnutí se nazývá gerontologie; věda o chorobách starých lidí geriatrie. Viz také stáří.
Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 4. 9. 2002
Autor: -red-
Reklama: