špánek

Spavanus – chronický zánět hlezenního kloubu u koní. Způsobuje charakteristické kulhání. Zahrnuje všechny bolestivé procesy napjatých zánártních (tarzálních) kloubů, přitom se v užším smyslu jedná o malé klouby, na jejichž utváření se podílejí dvě zánártní kosti. Funkce těchto kloubů spočívá převážně v tlumení úderů, které na ně vykonávají tlakové a nárazové síly. Mimo toho zachytávají rotační pohyby. Vzniku nemoci napomáhá nekorektní postoj pánevních končetin (kravský a rozevřený postoj), chyby v péči o kopyta (nestejnoměrné a přílišné seřezávání patek) a v podkování. Zvlášť u klusáků může špánek vzniknout již v mladém věku v důsledku předchozích příčin a následkem krmení příliš energetickým krmivem, čímž mohou být malé tarzální kosti omezeny ve svém tvaru (forma a velikost), i ve své vnitřní stavbě v průběhu vyzrávání kostry. Vznikne-li špánek v průběhu pracovní výkonnosti, jeho příčinou bývá opotřebování kloubní chrupavky. Protože druh a rozsah poruchy pohybu jsou vázány na intervaly bolesti a na výši zátěže kloubu může zvíře kulhat různě intenzivně. Kromě smíšeného kulhání projevují se u jezdeckého koně ještě další příznaky ve formě napjatého hřbetu, potíží při změně tempa, klus bez vznosu na tvrdé půdě, zatímco klusáci opakovaně zaskakují do cvalu při zvyšování tempa a při jízdě v oblouku. Tyto příznaky jsou nápadnější na začátku práce. Pro změněný tlak při došlapu je podkova více opotřebena v přední části, zatímco ramena podkovy jsou opotřebena jen nepatrně. U nepodkovaného kopyta se z toho důvodu patky pozvolna zvyšují. Špánek jako degenerativní onemocnění malých tarzálních kloubů není vyléčitelný. Terapeutické postupy jsou proto založeny na tom, aby se různými léčebnými metodami odstranila bolest vznikající při pohybu koně se špánkem. K tomu účelu slouží nezávisle na ostatních postupech úprava kopyta a podkování. U klusáků se upřednostňuje operační metoda, protože po zákroku musí být pacient udržován v pohybu a tím neztrácí závodní kondici.