sociální umění



Umělecký směr 1. poloviny 20. let 20. století. V českém výtvarném umění představuje společensky a umělecky významný proud s vlastní vývojovou kontinuitou a světovým kontextem. Sociální umění, podmíněno generačním zážitkem 1. světové války, se obrací ke kolektivu i jednotlivci – prostému člověku. Vyzdvihuje život a věci všedního prostředí a jako téma a motiv je uvádí do umění, které přijalo prostou zrakovou zkušenost za základ obsahově nosné formy. Malířství a grafika vyjadřovaly sociální téma figurálními motivy v městském (M. Holý, P. Kotík, J. Rambousek) a venkovském (V. Sedláček, V. Rabas) prostředí, politickém programu sloužil plakát (V. Mašek) a karikatura (F. Bidlo). Nový byl zásah do scénické architektury (A. Heythum) a inscenace (davová dělnická vystoupení – J. Krejcar, J. Honzl). Sochařství zpodobňovalo pracovní motivy (O. Gutfreund, K. Kotrba, K. Dvořák, J. Lauda). Sociální umění podnítilo založení časopisu (revue Devětsil, Červen, Proletkult), skupin (Sociální skupina, Levá fronta). Vytvořilo základ protifašistického umění 30. let.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 2. 5. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: Václav Rabas.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: