Slavníkovci



Velmožský (knížecí) rod v Čechách v 10. století, opírali se o vlastní držbu získanou v období sjednocování Čech, patrně dědici zlických knížat (Kouřim). I když Slavníkovci uznávali svrchovanost Přemyslovců (Vojtěch se stal pražským biskupem), jejich moc se konsolidovala jako samostatný raně feudální útvar s vlastní družinou, pohraničními hradišti (Chýnov, Netolice, Doudleby, Litomyšl, Kladsko) a knížecí rezidencí (přestavba Libice). Slavníkovci rovněž razili vlastní mince (povrchová těžba stříbra v Malíně). V 80. letech 10. století se vztahy mezi Slavníkovci a Přemyslovci zostřovaly, proti Slavníkovci vystupovaly některé rody z přemyslovské družiny. V roce 995 využila přemyslovská družina odchodu větší části slavníkovského vojska na zahraniční válečnou výpravu císaře Oty III., přepadla Libici a 28. 9. 995 přítomné členy slavníkovského rodu povraždila. To vedlo k zániku slavníkovského panství. Viz také Radim; Soběbor.

Datum vytvoření: 10. 8. 2006
Datum aktualizace: 10. 8. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Boleslav II., Slavník, Soběbor, svatý Vojtěch.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: