skaz

Forma vypravěčské prózy stylizované jako ústní podání vypravěče, výrazně odlišného od autora. Skaz se objevuje zejména v ruské literatuře ve 20. a 60. letech 20. století. V české literatuře lze za skaz označit například Čapkovy povídky, v nichž autor vytvořil vypravěče charakterizované mimo jiné jazykem jejich povolání.