šíření radiových vln

Pohyb radiových vln v prostoru a čase. Ve volném prostoru se vlny šíří všemi směry rychlostí světla a vytvářejí kulové vlnoplochy. V ideálním dielektriku a v prostředí s relaivní permitivitou nemají rovinné vlny podélnou složku elektrického a magnetického pole, při čemž vektor intenzity elektrického pole je v každém bodu prostoru kolmý na vektor intenzity magnetického pole. Oba vektory jsou pak kolmé na směr šíření. Je-li prostředí homogenní polovodivé, dochází navíc k útlumu vlny a ke vzniku fázového posuvu elektrického pole vzhledem k poli magnetickému. V prostředí disperzním (rychlost šíření závisí na kmitočtu vln) se radiové vlny šíří rychlostí fázovou (rychlost, kterou se při vlnění šíří určitá fáze prostorem) a skupinovou (rychlost, kterou se šíří složená vlna v hmotném prostředí). Takovým prostředím je magnetosféra a speciálně ionosféra, přenášející vlny až do kmitočtu 20–30 MHz.