sebeovládání

Korektivní působení volních procesů na vlastní city, přání a snahy určované sociálními a společenskými normami; volní působení na emocionálně nežádoucí (afektivní) chování, motivované snahou zvládnout určitou situaci či dosáhnout konkrétního cíle; součást procesu zvyšování odolnosti vůči stresovým vlivům a zároveň aktivní složka sociální adaptace. Nízký stupeň sebeovládání vede prostřednictvím konfliktogennosti chování k neurotizaci, trvale narušující psychickou rovnováhu jedince. Nejčastější formou poruch sebeovládání v sociální sféře jsou asociální projevy.