scelování pozemků

Organizačně a právně vymezený proces slučování, přerozdělování a nového uspořádání zemědělských pozemků, často označovaný jako komasace či arondace. Původní myšlenka scelování vznikla v 19. století jako nástroj racionálního hospodaření, zvyšování produktivity a usnadnění mechanizace zemědělství. Po bolševické revoluci v Rusku (1917) se však scelování stalo prostředkem kolektivizace – násilného vyvlastňování půdy a likvidace soukromého hospodaření ve prospěch státních a kolchozních podniků. Podobný proces probíhal po roce 1948 i v Československu, kde se scelování stalo součástí nucené kolektivizace zemědělství. Rolníci byli nátlakem či násilím donucováni vstupovat do jednotných zemědělských družstev (JZD) a jejich pozemky byly administrativně scelovány do velkých hospodářských celků. V 50. letech bylo scelování prováděno bez ohledu na přirozené hranice krajiny, historické parcely či vlastnická práva, což vedlo k devastaci kulturní krajiny a narušení vodního režimu půdy. V socialistických státech střední a východní Evropy se scelování stalo symbolem ztráty soukromého vlastnictví a centralizované státní kontroly nad zemědělstvím. Po roce 1989 byly v řadě zemí provedeny pozemkové restituce a nová územní uspořádání s cílem napravit důsledky násilné komasace. Dnešní scelování v demokratických státech má převážně technický a ekologický charakter, směřující k obnově krajinné struktury, zlepšení odvodnění a efektivnímu využití zemědělské půdy.