samuraj



[Japonština, bojovník, ozbrojenec], původně člen ozbrojeného doprovodu japonské císařské rodiny a nejvyšší šlechty. Od 13. století byli samurajové přímí vazalové šóguna a šlechty (daimjó). Od 17. století (období Edo) nejvyšší nearistokratická vrstva obyvatelstva, tzv. vojenský stav či šlechta meče (japonsky buke). Vrstva samurajů byla endogamní, podléhala zvláštním soudům. Samurajové směli nosit dva meče, přísně dodržovali čestný kodex bušidó. Základní povinností byla věrnost pánu až do smrti. Privilegia samurajů dědily všechny děti, plat od daimjó pouze jediný dědic. Ze samurajů se proto rekrutovali kromě vojáků i úředníci, lékaři, učenci a kněžstvo. Od poloviny 18. století, v době krize centralizovaného státu, ztráceli samurajové vliv, chudli, mnozí ztráceli pána a stali se žoldnéři (rónin). Za revoluce Meidži v letech 1867-1868 byla privilegia samurajů zrušena. Samurajové byli podle momentální osobní situace přiřazeni buď k aristokracii nebo k měšťanstvu.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 18. 1. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: jiu-jitsu, kumiuči, Suiseki, těžkoodění.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: