Rudolf Eucken



[Ojken], *5.1.1846 – †16.9.1926, německý filozof, profesor univerzity v Jeně. Vystoupil v 80. letech 19. století jako vedoucí činitel hnutí za obnovu idealistické metafyziky a jako ideový protivník převládajícího pozitivisticko-naturalistického světového názoru. Snažil se vytvořit v tradicích německého klasického idealismu vlastní koncepci metafyziky ducha, spojující filozofický aktivismus s křesťanským náboženstvím a s některými prvky pozdější filozofie života. Východiskem bylo pojetí duchovního světa jako autonomního, věčného, majícího absolutní smysl a hodnotu. Duchovní svět nechápe Eucken jen psychologicky, ale také jako objektivní hodnotu, tedy noologicky. Jeho tzv. noologická metoda zahrnuje každý jednotlivý projev ducha do celku duchovního života. Smysl bytí spatřuje v aktivním naplňování duchovních hodnot, oživuje křesťanskou představu bohočlověčství, avšak církevní náboženství odmítá. Jeho filozofie byla značně rozšířena v Německu počátkem 20. století, kdy byl založen i svaz jejích stoupenců (Eucken-Bund), byla rozšířena také ve Velké Británii, Skandinávii, USA a Japonsku. Eucken působil zejména svým kazatelským patosem zaměřeným proti depersonalizaci kultury. Roku 1908 získal Nobelovu cenu za literaturu.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 19. 10. 2005
Autor: -red-

Odkazující hesla: Vladimír Hoppe.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: