rozdílnost

Srovnávací charakteristika předmětů vycházející z toho, že znaky jedněch předmětů chybějí u jiných. Rozdíl a rozdílnost vystupují jako nutné momenty každé věci, jevu či procesu, v nichž se projevuje vnitřní protikladnost, pohyb a vývoj. Kategorie rozdílnosti existuje jen v nerozlučné souvislosti s kategorií totožnosti. Nejtěsnější spojení rozdílnosti a totožnosti, jejich vzájemné pronikání, se realizuje v pohybu a vývoji objektů, kdy rozdílnost existuje jen uvnitř totožnosti a totožnost jen v rámci rozdílu. Objektivním základem jednoty rozdílnosti a totožnosti je jednota stability a proměnlivosti věcí. Stálost se projevuje jako totožnost měnícího se objektu se sebou samým, proměnlivost jako porušení této totožnosti, jako rozdílnost uvnitř totožného. Pro vědecké poznání mají zde význam rozdíly číselné (latinsky differentia numerica), umožňující kvantitativní vyjádření znaků a vztahů tříd objektů, dále rozdíly druhové (generické, differentia specifica), umožňující vyčleňovat podtřídy v rámci třídy objektů. Tento druh rozdílu hraje důležitou roli v klasickém učení o definici. Tam, kde se rozdíly mezi objekty dotýkají pouze vnějších, nepodstatných znaků, které jsou eventuálně zanedbatelné, tam se jedná pouze o různost. Jsou-li však rozdíly v samé podstatě objektů, které spolu souvisejí a stavějí se proti sobě, jedná se o dialektický protiklad. Avšak představa, že každý rozdíl je protikladem, je zjednodušená. Důležité polární protiklady jsou rozdíly v jedné a téže podstatě, ale na nejvyšším stupni vývoje rozdílu. Naopak každý skutečný protiklad v sobě obsahuje-podstatný rozdíl. Rozdíly a protiklady působí nejen jako zdroj vývoje, ale samy podléhají vývoji. Tak vztah fyzické a duševní práce vznikající v období rozkladu prvobytné společnosti jako rozdíl v třídní společnosti se přeměňuje v antagonistický protiklad. Rozdíl v různých formách může být tedy jak počátkem, tak konečnou fází vývoje dialektického rozporu.