rezistence



Psychologie
Psychologie, odolávání, vzdorování; odpor. Aktivní psychická obrana proti těm motivujícím faktorům, které jsou neslučitelné se sebepojetím jedince; odpor proti té stránce osobnosti, s kterou se jedinec vnitřně neztotožnil. Rezistence se projevuje nejen odmítáním přijmout z nevědomí pramenící myšlenky a fantazie, které člověk pociťuje jako psychicky cizorodé pohnutky, ale i odporem proti představám, které jsou nesouhlasné s celkovým sebeutvářením jeho osobnosti. V klinickém pohledu představuje rezistence odpor proti vlastní potlačené pravdě (popírání možnosti "být skrytě vulgárním člověkem, lpícím zásadově na slušnosti"). V psychoterapeutickém procesu se rezistence projevuje jako aktivní vzdorování pacienta předkládaným názorům a interpretacím terapeuta.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 25. 7. 2006
Autor: -red-

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: