řeka



Toky

Přirozený vodní tok na zemském povrchu s větší délkou, plochou povodí nebo většími průtoky. Z hlediska podélného profilu rozeznává se horní tok s převládajícím vysokým spádem a hloubkovou erozí, střední tok, kde se střídá eroze se sedimentací a transportují se materiály do oblasti dolního toku, který má nízký spád s převládající sedimentací materiálu. Podle stavu vody se člení řeky na perenující (stále tekoucí), intermitentní (periodicky tekoucí) a epizodické (občas tekoucí). Podle vztahu k území, jímž protékají se rozdělují řeky autochtonní a alochtonní. Podle směru a sklonu reliéfu jsou řeky konsekventní, obsekventní, subsekventní, resekventní, insekventní. Dále se dělí podle vodního režimu a podnebných pásem, jimiž řeky protékají. Osídlení dna řeky organismy je obdobné jako osídlení v tekoucích úsecích potoka. Vyskytují se tu řasy tvořící nárosty na povrchu kamenů nebo volně splyvající spolu s mechy a některými druhy vyšších rostlin v proudící vodě. Ve volné vodě řeky se vznáší potamoplankton. Podle charakteristického a hospodářského významu druhů ryb se člení řeky (po případě toky) na rybí pásma. Pramenná část toku je pásmo pstruhové, střední část řeky se označuje jako pásmo lipanové a parmové a dolní část řeky je pásmo cejnové.

Nejdelší řeky:

Název délka toku [km] plocha povodí [mil. km2]
Amazonka s Ucayali-Apurimac 7 025 7,17
Nil 6 671 2,87
Jang-c-ťiang 6 300 1,81
Mississippi Missouri 6 212 3,27
Žlutá řeka 5 464 0,75
Ob Irtyš 5 410 2,99
Mekong 4 500 0,81
Amur s Arguní 4 440 1,85
Lena 4 400 2,49
Kongo 4 320 3,69
Mackenzie 4 240 1,80
Niger 4 160 2,09

 

 

 



Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 4. 6. 2021
Autor: -red-

Odkazující hesla: cejnové pásmo, Coriolisova síla, tekoucí vody.