psychotechnika

Termín zavedený v roce 1912 H. Münsterbergem (1863–1916) jako označení relativně samostatné disciplíny zabývající se zjišťováním specifických schopností pracovníků a jejich výběrem pro různá povolání, pracovním výcvikem zaměstnanců (tzv. Subjektpsychotechnik) a racionalizací práce a pracovního prostředí (tzv. Objektpsychotechnik, historický základ inženýrské psychologie) v rámci institucionálně výrobní jednotky. Jedna z důležitých etap formování a vývoje psychologické práce. Psychotechnika, opírající se zejména o diferenciální psychologii, byla v poměrně krátkém časovém období deformována zúžením problematiky na (metodologicky ne vždy adekvátní) výběr a rozmisťování pracovníků, což vedlo k roztržce mezi psychotechnickou praxí a psychologickou teorií. Snahy po nezdůvodněném osamostatnění psychotechniky, znásobené vnášením prvků diletanství do rutinní praxe, vedly k hrubým nedostatkům, jež se staly předmětem široce založené kritiky a jež vyústily v pokles významu psychotechniky a ve zdůraznění důležitosti sociální psychologické problematiky v rámci hospodářské praxe (human relations).