princip

[Latina], počátek, základ, zásada, základní myšlenka, základní zákon. Ve filozofii to, z čeho se vychází při interpretaci nebo budování určitého systému. V antickém myšlení pralátka či prazáklad všech jevů (arché), spojený s nutností a zákonitostí. Pro novověkou filozofii je charakteristické hledání pevného a nepochybného východiska, z něhož by bylo možno odvodit celou filozofii; u Descarta cogito, u Fichta činné já, u Hegela dialektika pojmu bytí. Základním a výchozím principem v dialektickém materialismu je kategorie hmoty s jejími různými aspekty. – V logice ústřední pojem, základ systému. Ve speciálních vědách základní předpoklad, který v rámci soustavy této vědy nelze zdůvodnit a ověřit, avšak z něhož lze odvodit popis a interpretaci studovaných jevů v souladu se speciálními, zejména experimentálními poznatky. Ve fyzice základní předpoklad, případně v matematické formulaci pravidlo, z něhož lze odvodit fyzikální popis uvažovaných dějů v souhlase s experimentálními poznatky. V průběhu vývoje fyzikálního poznání bývají některé principy dokázány nebo nahrazeny jinými. Řada fyzikálních principů je formulována jako tzv. variační principy. Například princip Hamiltonův v klasické mechanice, Nernstův princip v termodynamice, Fermatův princip v optice, Einsteinův princip konstantní rychlosti světla a princip superpozice.