přenosová technika

Obor sdělovací techniky, který se zabývá přenosem elektrických signálů s použitím přenosových cest drátových nebo radioelektrických, popřípadě cest vytvořených světelným paprskem (laser). Pro drátový přenos se používají vedení vzdušná nebo kabelová, nízkokmitočtová nebo vysokokmitočtová a koaxiální. Pro radioelektrický přenos se využívají elektromagnetické vlny. Navazuje-li přenosová cesta drátová na radioelektrickou a naopak, vytváří se systém reléový (retranslace), který využívá pro přenos zpráv elektromagnetické vlny o vysokém kmitočtu, velmi úzce směrované. Pro přenos na velmi velké vzdálenosti se používají retranslační stanice umístěné na telekomunikačních družicích. Vysokokmitočtové a koaxiální kabely umožňují použiti systémů pro vícenásobné přenosy, například uskutečnění několika telefonních hovorů současně na jednom telefonním páru. Mohou to být systé my přenosu nosnými proudy (využívají se širokopásmové okruhy), kde jeden vysokokmitočtový pár může přenést současně až 120 telefonních hovorů, nebo systémy přenosu impulsovou modulací (přenáší se jen část modulovaného signálu ve formě impulsů). Přenosové zařízení televizních spojů, soubor zařízení vytvářející spolu s televizními vysílači televizní přenosovou cestu. Její vstup představuje každé programově produkční centrum (například reportážní přenosový vůz, televizní studio) a výstupy tvoří jednotlivé televizní vysílače. S ohledem na mezinárodní a mezikontinentální výměny televizních programů tvoří jednotlivé národní televizní sítě součást širší mezinárodní televizní sítě (Intervize, Eurovize).