portugalská literatura



Literatura
Začíná trubadúrskou poezií, psanou tehdy ještě společným jazykem galicijsko-portugalským a od konce 12. století dochovanou ve zpěvnících. Prózu představují překlady od sklonku 13. století; později spisy didaktioké a především dějepisné, mezi jejichž autory vynikl F. Lopes. Zámořské objevy daly vznik bohaté literatuře cestopisné, která dosáhla uměleckého vrcholu v díle F. Pinta Mendese. V 15. a 16. století byly ve velké oblibě romány rytířské a od roku 1554, kdy vyšla španělsky psaná Diana Portugalce Jorge de Montemor (1520 – 1561), též romány pastýřské: Na rozhraní středověku a renesance stojí dramatická tvorba Gila Vicenta. Renesanci představoval zejména největší portugalský básník L. de Camões. Nejvýznamnějším tvůrcem mnoha žánrů literatury barokní v 17. století byl F. M. de Melo. Vrcholu dosáhla v té době literatura náboženská; hlavně v dílech A. Vieiry. V 2. polovině 18. století ovládl literaturu novoklasicismus, zvaný též arkádismus; náležela k němu řada básníků i dramatiků, kterou uzavřel Barbarosa du Bocage (1765-1805) už s výraznými rysy preromantismu. Romantismus, jehož nástup se datuje rokem 1825, obrodil národní literaturu a znovu přivedl k rozkvětu román. Hlavní tvůrci byli A. Garret, A. Herculano, z další generace pak C. Castelo Branco, J. de Deus (1830-1896) a J. Diniz. V 70. letech nastoupil realismus, jehož vůdčími osobnostmi byli A. de Quental, T. Braga, romanopisec J. M. Esa de Queirós a básník Guerra Junqueiro. Na sklonku století se objevil parnasismus, symbolismus, pozděj; modernismus, který představoval hlavně básník F. Pessoa. Od konce 20. let 20. století je vedoucím směrem neorealismus, k němuž patří J. M. Ferreira de Castro, J. Pereira Gomes, A. Alves Redol, A. Ribeiro, L. Penedo, J. Patu dos Arcos, C. de Oliveira (*1921) aj., z mladších zejména F. Namora, J. Cardoso Pires (*1925) a Tavares Rodrigues (*1923).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 11. 10. 2006
Autor: -red-

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: