polská kinematografie



První filmy byly natočeny v letech 1907-1908, roku 1912 byla založena společnost Sfinks. Mezinárodní úspěch však zaznamenala až produkce po 2. světové válce (například film W. Jakubowské Osvětim). V 50. letech se formovala "polská filmová škola", jejímiž představiteli byli J. Kawalerowicz (Vlak, Matka Johana od Andělů, výpravný velkofilm Faraón), A. Munk (Člověk na kolejích, Eroica, Pasažérka), A. Wajda (Kanály, Popel a démant), W. J. Has (Smyčka, Rozloučení). Toto období charakterizuje zvýšený zájem o téma hitlerovské okupace, národního odboje a období prvních poválečných let. Mezinárodní úspěch měl i film animovaný (W. Borowczyk, J. Lenica) a dokumentární (A. Munk, A. Wajda). V polovině 60. let debutovali režiséři R. Polański a J. Skolimowski, v 70. letech se vedle starších tvůrců prosazují i výrazné mladé talenty, snažící se postihnout současnost: K. Zanussi (Struktura krystalu, Iluminace, Ochranné zbarvení, Spirála, Kontrakt), G. Królikiewicz (Skrz naskrz, Tančící jestřáb, Klenot svědomí), M. Piwowski (Plavba, Promiňte, tady bijí?), K. Kieślowski (Jizva, Amatér), F. Falk (Předtanečník, Šance, Byl džez) a další.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 6. 8. 2008
Autor: -red-

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: