pohádka



Pohádka, báchorka – žánr lidové slovesnosti; epické vyprávění, většinou prozaické, v němž se zobrazení reálného světa spojuje v umělecký celek s líčením nadpřirozených jevů. Vypravování se v pohádkách nevztahuje k určitému místu nebo činu ani není předváděno jako přímý zážitek vypravěče. Pohádky fantastické (kouzelné) vyzdvihují příběhy statečných hrdinů, kteří podstupuji oběti, překonávají překážky, často s pomocí nadpřirozených sil (ohně, víl), dobro vždy vítězí nad zlem, slabší nad silnějším (O dvanácti měsíčkách); v pohádkách zvířecích vystupují jako hlavní nositelé děje zvířata (O kohoutkovi a slepičce). Pohádky novelistické (povídky) jsou mladší, zdůrazňují hrdinovu vlastni aktivitu, obsahují více reálných sociálních motivů i satirické prvky (pohádky žertovné nebo anekdotické, například o hlupácích). K základním vlastnostem žánru pohádek patří mezinárodnost látek a jejich obměňování podle místních a historických podmínek (například motivy z orientálního souboru Tisíc a jedna noc pronikly do celého světa). – České lidové pohádky sbírali například K. J. Erben, J. Š. Kubín, V. Tille, B. M. Kulda; slovenské B. Němcová, P. Dobšinský. Mezi klasické tvůrce umělé pohádky patří například Ch. Perrault, H. Ch. Andersen, bratři Grimmové, O. Wilde, v české literatuře B. Němcová, K. Čapek, J. Drda.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 8. 9. 2002
Autor: -red-

Odkazující hesla: nevědomí.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: