plastické hmoty



Organická chemie
Plasty, dříve též umělé hmoty – organické, popřípadě makromolekulární látky (polymery), syntetické nebo polosyntetické, popřípadě směsi těchto látek s technologicky vhodnými přísadami. Vyznačují se některými společnými vlastnostmi fyziky a chemie, které podmiňují jejich schopnost tváření (lisováním, stříkáním, litím, tažením). Plastické hmoty se vyrábějí buď chemickou přeměnou přírodních látek, například vulkanizací kaučuku, přeměnou celulózy (acetylcelulóza, celuloid), nebo převážně synteticky, postupy běžnými v makromolekulární chemii, většinou z přírodních surovin (uhlí, ropy, zemního plynu). Molekuly některých plastických hmot obsahují kromě uhlíku, vodíku, kyslíku další prvky, například fluor (polyfluorethyleny) nebo křemík (silikony). Podle chování za tepla jsou plastické hmoty buď termoplasty (polyamidy, polyethylen, polykarbonáty, polystyren, polyvinylchlorid), které jsou teplem netvrditelné a zahřátím přecházejí do plastického stavu, nebo termosety (bakelit, epoxidové pryskyřice), které teplem nevratně tvrdnou. Pro své mimořádné vlastnosti (malou hmotnost, značnou chemickou netečnost, příznivé dielektrické vlastnosti, snadné zpracování), jsou plastické hmoty používány v nejrůznějších oborech lidské činnosti.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 18. 8. 2000
Autor: -red-

Odkazující hesla: aminoplasty, sloučenina, umělé hmoty.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: