pilířování



Hornictví
Hornictví, nejstarší dosud používaná dobývací metoda při mocnostech uhelné sloje nad 3,5 m (kladenský revír). Charakteristickým znakem pilířování je rozdělení porubního pole pilířovými chodbami na úzké pruhy – pilíře. Chodby se razí až k hranicím dobývaného úseku a jednotlivé pilíře se dobývají zásadně od hranice zpět, každý samostatně. Vyrubané prostory se zavalují. Šířka pilířů, tj. vzdálenost mezi jednotlivými pilířovými chodbami, se řídí úložnými poměry, mocností a úklonem sloje; pohybuje se mezi 10-20 m. Rozčlenění pole na úzké pilíře zkracuje dopravní cestu ve vlastním porubu. Uhlí se odtěžuje nátřasnými žlaby, na hlavní chodbě pásy nebo důlními vozy. Pilířové poruby se větrají separátně, délka větračkového tahu se postupně zkracuje. Porub vrchních pilířů předbíhá před porubem spodních pilířů tak, že se vytvoří diagonální fronta s příznivými tlakovými poměry.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 1. 8. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: dobývání.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: